Koncem června letošního roku se v našich hlavách zrodil nápad, že by nebylo vůbec špatné konečně vyzkoušet a podpořit naše letiště coby cestující. Jak všichni víte, moc jsme si vybírat nemohli, zvlášť pokud jsme chtěli získat letenku za výhdnou cenu. Volba proto logicky padla na Londýn. Teď již k samotné cestě. Nočním vlakem, který odjížděl z Brna o půl třetí ráno, jsme se vydali do Bratislavy a odtud se společností SkyEurope do Velké Británie. Ihned po příjezdu na letiště jsme provedli odbavení. Při plánování cesty jsme měli jisté obavy, že na check-in možná přijdeme poměrně pozdě a nezbyde pro nás místo u okénka, ale nakonec bylo vše ok. Například já mám na palubní vstupence číslo 26, takže jsem si mohl v klidu vybrat místo, které jsem měl předběžně shledáno jako vhodné, tedy 7A. Kolem čtvrt na šest ráno jsme zde nalezli ATR 42 ČSA, Canadair CRJ Lufthansy, samozřejmě několik letadel SkyEurope, starý známý OM-RAN, 2 Boeingy 757 Air Slovakia a ještě dva Boeingy 737 a jeden Fokker 100 Slovak Airlines. Jelikož byla nepříjemná zima, vrátili jsme se zpět do odletového terminálu a prošli bezpečnostní kontrolou. Zrovna odlétal tuším Fokker 100 zmíněné společnosti Slovak Airlines do Bruselu. Přes různé informace o dost nízké vytíženosti linky, které jsem zaslechl, letělo spojem tento den odhadem tak 60 až 80 lidí. Po chvíli pozorování ojíněných strojů jsme se odebrali do odletového gatu B1.

Po půl sedmé začal boarding a tak jsme byli plni očekávání, jakým že to strojem poletíme. K naší radosti a spokojenosti nebyl na let do Londýna nasazen obvyklý Boeing 737-500, ale -300 s maďarskou registrací HA-LKS, který má navíc sedačky v barvách easyJetu. V podstatě načas stroj na letu NE 0120 najíždí ná dráhu 04, přidává plyn a odlepuje se... Letadlo není úplně plné, je v něm odhadem 90-100 cestujících. Vedle mne je volné sedadlo, což mi dává možnost se při focení předklonit dopředu a pořídit fotku s křídlem aniž bych někoho nějak rušil. Ve chvíli vzletu se na obloze objevují ranní červánky. Během několika minut vychází slunce, což mi dává možnost pořizovat snímky do ruda rozžhavené oblohy. To je fotograficky opravdu vděčná záležitost. Radost mi jen trochu kazí dvě výrazné rýhy na okénku, které dost znesnadňují focení. Po letu nad Rakouskem, Německem, Nizozemskem již začínáme klesat. Zanedlouho se opět objevuje pevnina a stroj hladce dosedá na dráze 23 londýnského letiště Stansted (EGSS). Náš bulík nebyl ostatně jako většina letadel připojen k nástupnímu/výstupnímu mostu a tak můžeme ještě zdokumentovat vedle stojící Airbus 319 Germanwings ve speciálním zbarvení. Zatímco ostatní cestující míří svižně do příletové části, my ještě pár chvil cvakáme. No museli jsme vypadat trochu jako blázni, ale ten Airbus ve speciálním zbarvení byl tak lákavý...

Po příjezdu vláčkem (který se mimochodem pohybuje po pneumatikách) do hlavního terminálu jsme prošli pasovou kontrolou a ihned vyrazili prozkoumávat spotterské možnosti. Vybaveni jakousi mapkou jsme si to namířili přes velké parkoviště směrem, kde se nachází jediný ucházející spotplac na Stanstedu. Ještě než jsme došli na konec tohoto parkoviště, už za námi spěchala policejní hlídka s otázečkou "What are you doing here?" přednesenou šíleným londýnským akcentem. Podotýkám, že jsme šli po vyznačené cestě pro pěší. No zeptali jsme se na cestu do vesnice Molehill Green, odkud by se snad dalo fotit. Vcelku ochotně nám řekli, že máme jet přes támhleten kruhový objezd a pak doleva... Pochopili jsme, že coby pěší jsme zde ztraceni. Vrátili jsme se tedy zpět k terminálu, odkud se dalo z jakési pseudovyhlídkové pseudoplošiny trochu fotit. Provoz zde nebyl pochopitelně příliš pestrý, viděli jsme mnoho letadel společností Ryanair, Air Berlin, Easyjet apod... Kromě toho ještě dvě zajímavé all business aerolinie - EOS Airlines B757 a B767 a MAX Jet s jednou 767dmou. Fotky nic moc, ale jelikož jsem se ztíženými podmínkami tak trochu počítal, tak mě to z míry nevyvedlo. Alespoň počasí se vydařilo. Po přibližně dvou hodinách pobytu na této "terase" jsme se odebrali na bezpečnostní kontrolu, ketrá byla opravdu důkladná. Poté jsme přes část hlavní budovy nazvanou Lounge prošli do prstu používaného výhradně pro lety Ryanairu. Přes zelené tónované sklo jsme pořídili ještě nějaké snímky. Lahvově zelený odstín se z obrázků odstranit jakž takž dal, odlesk už bohužel ne. Mezi námi toho moc zajímavého k vidění nebylo, většina srojů Ryanairu byla již v Brně pozorována. Poté jsme přišli ke gatu 48, odkud odlétalo letadlo na lince FR8403 do Brna. Poměrně dlouhou dobu jsme zde seděli sami a začali pochybovat jak je to s tou avizovanou 90% vytížeností spoje STN-BRQ. Nakonec se valná většina cestujících dostavila v intervalu asi 5 minut, takže zde najednou bylo plno. Osobně mě překvapilo jak málo pasažérů bylo odbaveno on-line. Byli jsme všehovšudy tuším čtyři. Proto jsme nastupovali do stroje jako první a nemuseli podstupovat boj o sedadla.

Na linku k nám do Brna byl nasazen Boeing 737-8AS EI-CSJ ve starším barevném schématu. Vybral jsem si na sedadlo 9A. Osobně mi přišlo, že v letadle snad není jediné volné místo. Možná bychom nějaké našli, ale rozhodně by tato sedadla šla spočítat na prstech jedné ruky. Odlet byl proveden opět z dráhy 23, bohužel akcelerace při startu (kterou si vždy tak užívám) již nebyla tolik znatelná, protože stroj nabral nějakou rychlost už na rychlém nájezdu na dráhu. Po vzletu jsme chvíli letěli mraky. Nad kanálem La Manche se ale už vyjasnilo a tak jsme mohli pozorovat co se jen dalo... Co se týče posádky, tak zde byl opravdu zřetelný rozíl mezi odpočatými letuškami v líbivých uniformách SkyEurope a nejednotně oblečenými stevardkami a stevardy Ryanairu. No ale musím říct, že se u Ryana alespoň snažili být milí a vstřícní. Také mi přišlo že místa bylo na palubě irského letadla poněkud více než u B737-300 SkyEurope. V neposlední řadě bylo okénko více méně nepoškrábané, což je pro spottera docela výhoda. Při přistání na dráhu 10 v Brně jsme díky mohutnému reverzu vyklízeli již po pojížděčce Delta. K přistávacímu manévru nám tedy stačily se vším všudy tři pětiny dráhy. Z Boeingu jsme vystoupili až jako poslední, ještě jsme pořídili pár snímků kabiny bez cestujících. Naonec ještě fotka letadla a pochopitelně také nového terminálu.

Závěrem... Výlet do Londýna byl naprosto úžasný. Možná jsem nepořídil úplně ty nejlepší fotky, ale přesto mi trip přinesl přesně to, co jsem od něho očekával.