Již nějakou dobu jsme s Ondrou S. plánovali výlet do velmi známé spotterské destinace - Curychu. Volba padla logicky na rakouskou společnost Niki, která létá do největšího švýcarského města z Vídně. Původně jsme plánovali jednodenní výlet s odletem kolem sedmé hodiny a návratem v před devatenáctou hodinou. Problémy však nastaly, když byl zpáteční let zrušen a došlo k posunu na třetí denní spoj odlétající z Curychu v devět hodin večer. Po příletu do Vídně ve 22:20 totiž již nebyla možnost, jak se dostat zpět do Brna. Naštěstí se však našlo řešení situace; ve Vídni totiž v současné době pobývá Ondrův známý Martin, který byl ochotný nás ubytovat, za což mu patří velký dík.

  V brzkých ranních hodinách jsme se vydali na zastávku Simmering, odkud měl odjíždět autobus na letiště. Na daném nástupišti však bylo pusto a prázdno, o kousek déle se však nacházel zájezdový autobus s nápisem Flughafen. Jeho řidič, zřejmě Turek, na dotaz, zda se jedná o spoj 373, pouze nesouhlasně zakroutil hlavou. Nicméně přesně v čas odjezdu autobusu 373 nastartoval a odjel. Kdoví, jestli vůbec rozuměl německy... Vyvstal tak celkem slušný problém, jelikož další bus odjížděl v 6:00, to znamená, že na letiště bychom se dostali 6 minut před plánovaným časem nástupu do letadla. Naštěstí měl Martin ve Vídni auto a odvezl nás na letiště, za což mu opět patří mé velké poděkování.
 Po příjezdu k terminálu jsme prošli přes rutinní pasovou a bezpečnostní kontrolu do gatu, odkud jsme odjeli autobusem k Airbusu 320 registrace OE-LEA. Po nástupu byl stewardkami nabízen denní tisk a různé magazíny. Na palubě převládali "okravatovaní" cestující, zjevně obchodníci a manažeři. Let byl vytížen zhruba ze šedesáti procent. Před sedmou hodinou se mašina dala do pohybu, při krátkém pojíždění na blízkou dráhu 29 proběhly bezpečnostní instrukce, bohužel ne naživo, ale pouze na LCD obrazovkách. Po prostoupání vrstvou oblačnosti se na krátkou chvíli objevila modrá obloha, načež letadlo opět vlétlo do oblaků. Mezitím započalo podávání občerstvení, které je na palubě letadel Nikiho Laudy zdarma a sestává se ze 2 sendvičů a libovolného nealkoholického nápoje. Přes Rakousko zřejmě v té době přecházel frontální systém, s čímž souvisely silné turbulence, které se přihlásily o slovo asi 20 minut po startu. I v letové hladině 9400 metrů jsme se většinu času nacházeli v oblačnosti, zřejmě bouřkové, let připomínal chvílemi jízdu na horské dráze. Nad Mnichovem jsme opustili oblaka, což mi umožnilo pořídit několik snímků. Za chvíli kapitán oznámil počátek klesání do Curychu s tím, že na letišti Kloten jsou hlášeny bouřky, proto je očekáváno velmi "divoké" přiblížení;-). Nakonec vše proběhlo v relativním klidu. Po přistání na dráhu 14 jsme asi minutu taxovali na naši stojánku, která se nacházela hned vedle Boeingu 777 Singapore Airlines.

 Po výstupu z letadla jsme se letištním vláčkem přesunuli do Terminálu 2, kde jsme na pasové konrole obdželi hezkou trofej - razítko v pasu:). Ihned jsme si to namířili na známou vyhlídkovou terasu, která je proslulá možnostmi pro fotografy - nenajdete zde otravné sklo tvořící předěl mezi vámi a létajícími stroji. Vstupné je vzhledem k zážitku dosti symbolické - činí 2 švýcarské franky. Největší podíl na provozu měl pochopitelně domáci dopravce Swiss Intl. Air Lines. Předvedl se nám mj. také Airbus 330 HB-IQH, který před lety trénoval jako jediné letadlo Swiss v Brně. Terasa byla během našeho pobytu využívána předevšim rodinami s dětmi. Setkali jsme se zde se dvěma německými spottery z Hamburku, kteří přilétli se společností Air Berlin s čtyřhodinovým zpožděním. Vzhledem k silně atypické konfiguraci drah v užívání jsme upustili od návštěvy spotterského stanoviště Heligril na druhé straně letiště, u dráhy 34. Namísto toho jsme se přesunuli na parkoviště P6, odkud byl dobrý výhled na dráhu 32, na které probíhala většina odletů wide-bodies. Za několik minut dorazili na toto místo taky výše zmínění něměčtí kolegové. Naneštěstí v době našeho krátkého pobytu všechny mašiny odlétaly z dráhy 34, tedy na dosah od vyhlídkové terasy, kterou jsme opustili. Proto jsme se zde nezdržovali a vydali na prohlídku města.

 Na hlavní nádraži se dá z letiště dostat velmi snadno vlakem, ve středu města se tak ocitnete za nějakých deset minut. Curych ve mně zanechal velmi příjemný dojem jako město nezkažené davy turistů. Historické centrum se rozkládá podél řeky Limmat a na severovýchodním okraji čtyřicet kilometrů dlouhého Curyšského jezera - Zürichsee. Během našeho pobytu v centru a okolních čtvrtích jsme využili celodenní jízdenku za 12CHF a otestovali dokonale zorganizovanou tramvajovou dopravu.

 Po příjezdu zpět na letiště jsme se ještě na chvilku vydali na střechu parkoviště 6, kde se během dvacíti minut sešlo mnoho zajímavých kousků. Z Japonska přilétly dvě mašiny - ze Sendai A330 Edelweiss a z Ósaky B777 JAL Japan Airlines. Kromě toho se zjevily na příletu dvě 340ky, jedna z nich registrace HB-JMC, kterou máme zachycenu v poledne při odletu. kromě širokotrupých mašin jsme měli možnost zhlédnout Boeing 737 ČSA nebo Embraer 145 polské společnosti LOT.

 Na let zpět do Vídně byl nasazen Airbus 320 registrace OE-LEU. Z vedlejšího gatu byl vypravován let společnosti Emirates. Let kupodivu probíhal klidně, bez význačných turbulencí. S desetiminutovým zpožděním se kola letadla dotkla dráhy 29 vídeňského letiště.

 Závěrem bych uvedl, že město i letiště v Curychu na mne zapůsobilo velice kladně a pokud bude možnost, rád bych se sem někdy rád vrátil. Taktéž musím velice kladně hodnotit služby společnosti NikiFly, která přestože je nízkonákladovým dopravcem, nabízí standard srovnatelný s klasickými aerolinkami.

Ondrův trip report

Webové stránky letiště v Curychu